Brdským hřebenem do Lochovic (2013)

1.5.2013

Na 1. máj předpověď počasí slibovala celkem pěkný polojasný den mezi dešťovými dny, a proto jsme se rozhodli, že si uděláme pěkný výlet opět do Brd, které nás od posledního výletu láká více poznávat.

Start byl jasný, opět v Dobříši na nádraží, ale přemýšlel jsem, kudy se vydat dál. Cest se nabízelo hned několik. Nakonec mě zaujala hřebenová cesta přes rozhlednu na Studeném vrchu a Plešivec do Lochovic a vlakem zpět domů.

Cesta byla naplánována, tak jen doufat, že předpověď vyjde. Ráno, když jsme se probudili, lehce mrholilo, což nevěstilo nic dobrého, ale rychlý pohled na radar jasně ukázal, že to není nic hrozného, že slibované polojasno by mělo dorazit. Vyrazili jsme tedy na vlak, který nás dovezl do Dobříše. Tentokrát s námi vyrazila i Jany kamarádka Zuzka, aby trochu více poznala krásy středních Čech. V 9 hodin ráno jsme tedy dorazili na začátek trasy, která nás nejdříve provedla centrem Dobříše a dále mírně stoupala na Brdský hřeben. Byli jsme zvědavi, jaké budou tentokrát cesty, protože posledně byli více vhodné na kolo než na pěší výlet, a protože jsme kola neměli, tak jsme doufali, že to nebude pořád jen rovina po širokých cestách tak jako posledně. Když jsme šli ve třech, kilometry ubíhaly celkem rychle, a za chvíli jsme byli na hřebeni, kde byla odbočka k rozhledně na Studeném vrchu. V mapě tato cesta není vůbec značená, proto jsme byli rádi, že ve skutečnosti jakási navigace k rozhledně je a díky tomu jsme nemuseli rozhlednu dlouze hledat. Kopec k rozhledně byl velmi mírný, proto jsme tam byli za chvíli, a protože slunce zastiňovala nízká oblačnost spojená s mlhou, nebylo kolem rozhledny ani moc lidí, jen nějací čundráci, kteří na kopci asi spali. Rozhledna byla otevřená a dokonce v přízemí byla možnost koupit si nějaké drobné občerstvení. Na rozhlednu jsme vylezli po příkrých schodech, opět si posteskli, že není nic vidět, dali si teplý čaj a po svačině vyrazili dále.

Pokračování vedlo už po slíbeném hřebeni v krásných bukových lesích a i pěšiny byli zajímavější než jen široká rovná cesta. Červená turistická značka nás vedla přes Kuchyňku na Komorsko, což je bývalá zaniklá vesnice, kde se Zuzka oddělila, aby si cestu zkrátila na vlak. Po té jsme už sami s Janou pokračovali dále směrem k Plešivci. Natáhli jsme krok a na kýžený vrchol jsme vyběhli za slabou hodinku. Plešivecký vrchol je krásné místo, které určitě stojí za další návštěvy. Bohužel tak jako celý den i zde byla mlha a očekávané výhledy nebyly. Mlha byla tak hustá, že jsme jen odhadovali, co pokračuje za skalní deskou na okraji kopce. A protože jsme věděli, že se sem určitě vrátíme, tak jsme při sestupu nenavštívili Smaragdové jezírko a šli rovnou dál po červené do Lochovic, odkud nám jel vlak domů.

Byli jsme rádi, že jsme opět poznali další část Brd a jakmile bude čas, tak je budeme poznávat dále. Celková délka výletu byla 28 km.

napsal: Roman

Aktuality

  • Nový cestopis

    29.8.2016
    Právě jsme se vrátili z cesty Balkánem od Bosny po Makedonii. V nejbližších týdnech spracujeme nasbíraný materiál a nachystáme reportáž. Během zimy se můžete těšit i na besedu.

     

  • Nový cestopis

    9.2.2016
    Připravujeme cestopis z přechodu Korsické GR20 a celkové návštěvě tohoto ostrova.

     

Besedy

  • Beseda o Rumunsku 22.3.2016
    Beseda o Rumunsku 22.3.2016

    Zveme Vás na další z řad cestovatelských besed, tentokrát bude příjemné vyprávění Romana Ulče o cestě do Rumunska.

Nahoru