Otlačování zadků jaro 2012

Po téměř dvouleté odmlce v našich výletech, způsobenou rekonstrukcí našeho domu, jsme uskutečnili již loni naplánovanou cestu, tentokrát na kolech mezi Černošicemi a Berounem. Plán byl jasný, projet údolím kolem Berounky do zmiňovaného Berouna a zpět se svézt vlakem. Výlet to měl být nenáročný, protože terén na této trase je rovinatý a vzdálenost 26 km se dá na kole zvládnout v pohodě. Vše bylo tedy naplánováno, a protože jsme se domluvili také s našimi kamarády Jirkou a Kačkou, Jirkou a Ondřejkou, že pojedou s námi tak byl sraz domluvený v 8,30 u Jirky v Černošicích, odkud byl start naší cesty.

 

Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo rozebírat kola, abych je naložil do auta, bylo v plánu, že s Janou dojedeme vlakem do Zbraslavi, odkud přes Lipence na kolech dojedeme k Jirkovi. Jenomže ráno když Jana vyndala kola ze sklepa tak její přední pneumatika byla prázdná. Den nám tedy pěkně začínal a říkali jsme si s nad sázkou, co nás ještě čeká, ovšem vůbec jsme netušili, že těch překážek a nástrah bude daleko víc!! Vlak jsme nestihli, kolo jsme opravili, vše naskládali do auta a vyrazili na domluvené místo startu. Úspěšně jsme se všichni sešli a v 8,45 vyrazili na očekávanou cestu.

Předpověď počasí byla víc než příznivá, tak jsme nikam nespěchali a měli v plánu si cestu užívat. Jirka od Kačky nás vedl velmi spolehlivě údolím kolem Berounky a proto, že bylo asi pro mnoho lidí ještě brzo ráno, tak jsme nepotkávali moc jiných cyklistů což nás těšilo a také nebylo takové horko. Prostě idylka, která byla narušena záhy kousek za Černošicemi, kde jsem chtěl udělat společnou fotku, ale zjistil jsem, že všechny baterky, které mám do foťáku, jsou vybité!!! Byli jsme tedy nuceni fotit telefonem. Naštěstí nás tento nedostatek nerozhodil a cesta ubíhala celkem rychle. Jana se jakožto cyklista začátečník prala s cestou statečně, ovšem před Řevnicemi v ostré pravé zatáčce trochu hůře zvládla zatočit a při výstupu z kola si malinko natloukla takové choulostivé místo, no jak to říci, ještě štěstí, že má dámské kolo a nebyli tedy vážnější následky. Jenomže jejím úrazům nebyl konec, o pár kilometrů dál v Zadní Třebáni malinko nezvládla dobržďování (ono se není čemu divit vzhledem ke kvalitě jejího kola) a s kola opět vystoupila. Naštěstí se jí nic vážného nestalo, jen si lehce odřela dlaň, proto jsme mohli pokračovat dále.

Do Berouna jsme dorazili velice brzy už v 10,45 a protože jsme ještě neměli hlad na oběd navrhl jsem, že bychom se mohli dojet podívat do Koněpruských jeskyní. Jsem rád, že na to ostatní kývli, chtěl bych za tuto část všem poděkovat, protože jsem se tam chtěl po dlouhé době podívat a cesta nebyla zrovna nejjednodušší, ale byla o to malebnější, protože jsme jeli kolem Suchomastského potoka a železniční vlečky směr k lomu Čertovi schody a teprve až závěrečné 2 km byli do strmého kopce, který většina účastníků výletu vyšlápla pěšky. Po poledni jsme dorazili do Koněpruských jeskyní, do kterých jsme se s Janou šli podívat a ostatní relaxovali a sbírali síly na cestu zpět. Cesta zpět do Berouna byla odměnou za strmý výstup, protože jsme 8 km jeli z kopce.

Oběd jsme si dali v osvědčené restauraci pivovaru Berounský medvěd a přemýšleli, kterým vlakem pojedeme zpět domů. Byla snaha stihnout vlak ve 14:57 ovšem já jsem nechtěl nikam pospíchat tak jsme si řekli, že pojedeme vlakem v 15,27. Ovšem nikdo z nás netušil, že toto byla osudová chyba!!!! Po příchodu na nádraží a zakoupení jízdenek jsme se dozvěděli, že na trati hoří trafostanice a že budou mít vlaky zpoždění. Chvíli jsme tedy čekali, jak se situace vyvine a když náš vlak úplně zrušili a ostatním naskakovalo 40min. zpoždění byli jsme nucenu přijmout tvrdou realitu a to, že pojedeme na kole i zpět do Černošic. Všichni to vzali statečně, cestu jsme již znali tak hurá na cestu. Slunce svítilo tak intenzivně, že se člověk potil i ve stínu takže o to byla cesta náročnější, ale zvládli jí všichni velmi dobře v perfektním čase 2 hodin. Při návratu do Černošic jsme nevěřili vlastním očím, když Kačka, která měřila ujetou vzdálenost, řekla, že jsme ujeli 70 km. Každý z nás z toho byl překvapený, jak se snadno z naplánovaných 26 km stane 70!! Závěrečné foto jasně vypovídá o tom, kdo byl vysmátý a kdo ne a protože jsme se cestou domluvili na dalším výletě mohu jen doufat, že tato zkušenost naše kamarády neodradí od dalších společných výletů, na které se budu s vámi všemi zase těšit.

 napsal: Roman

Aktuality

  • Nový cestopis

    29.8.2016
    Právě jsme se vrátili z cesty Balkánem od Bosny po Makedonii. V nejbližších týdnech spracujeme nasbíraný materiál a nachystáme reportáž. Během zimy se můžete těšit i na besedu.

     

  • Nový cestopis

    9.2.2016
    Připravujeme cestopis z přechodu Korsické GR20 a celkové návštěvě tohoto ostrova.

     

Besedy

  • Beseda o Rumunsku 22.3.2016
    Beseda o Rumunsku 22.3.2016

    Zveme Vás na další z řad cestovatelských besed, tentokrát bude příjemné vyprávění Romana Ulče o cestě do Rumunska.

Nahoru