22.-28.5.2016 

        Přijíždíme autem do Ružomberoku a hledáme vhodné místo k týdennímu parkování, aby bylo zároveň blízko u výchozího místa turistických značek. Ovšem jednosměrky a zákazy v centru města nás pořád vedou někam jinam, až se z toho všeho ocitneme tak nějak mimoděk na pěší zóně. Je neděle poledne a moc lidí tady naštěstí není, město působí trochu ospale, stejně jako posádka auta po dlouhé cestě. Vyrážíme ve složení sestřenice Monika, kamarádka Lucka, manželka Jana a moje maličkost Roman.

15.-26.10.2014

Letos na podzim jsme chtěli vyrazit na Ukrajinu do Karpat, ale protože to tam je pořád nestabilní, nechtěli jsme riskovat nějaký konflikt, a hlavně pro klid rodiny jsme zvolili náhradní program. Rumunské pohoří Fagaraš mě lákalo přejít už pár let, proto jsem rád, že jsme se k tomu konečně letos dostali. Ještě stačilo zjistit nějaké podrobnosti a hurá do hor. Termín byl bohužel naplánován až na konec října, protože Jana neměla dřív dovolenou, takže jsme doufali, že počasí bude rozumné. Cestu do Rumunska a zpět jsme zvolili autem, jednak proto, že mě baví jezdit a jednak proto, že to vyšlo cenově stejně jako vlak, bylo to pohodlnější a byli jsme mobilnější. Také mě lákalo si projet Transfagarašskou silnici. Na počáteční odrazování od jízdy autem jsme nebrali zřetel a udělali jsme dobře. Hlášky tipu „rumunský řidiči jezdí bezhlavě“ nebo „auto vám tam ukradnou nebo zničí“ se ani v nejmenším nepotvrdili, ba naopak.

6.-7.7.2013

Tento výlet začal docela nenápadně, kdy jsme byli s Janou pozváni naší kamarádkou Zuzkou do Třebechovic pod Orebem na víkendovou návštěvu, kdy bylo v plánu navštívit některé památky a přírodní zajímavosti Královéhradeckého kraje. Plán byl takový, že budeme jezdit na kole, proto jsem se na to docela těšil. Ovšem k naší smůle Zuzka onemocněla krátce před plánovaným víkendem, proto jsme s Janou začali přemýšlet, co s časem, který jsme měli rezervovaný na tuto návštěvu, a protože jsme na kolech měli také navštívit úpatí Orlických hor, myšlenka byla na světě. V Orlických horách jsem s rodiči strávil každou zimu na lyžích, ale už je to tak dávno, že jsem si z toho moc nepamatoval a hlavně mě lákalo Orlické hory poznat v létě. Jsou to malé hory, tak jsme si cestu prodloužili ještě o návštěvu Jiráskovy chaty u Dobrošova a Pekla na řece Olešence, abychom měli ty dva dny co dělat.

30.9.-1.11.2013

Čekáme na batohy v Kathmandu na letišti a oni nikde, co teď budeme dělat?? Je skoro půlnoc, jsme poprvé na takovéto cestě, sami s relativně špatnou znalostí cizího jazyka. A to ještě s jistotou nevíme, jak se dostaneme do hotelu, zda ho najdeme a zda emailová rezervace bude platit. Dobrodružství začíná dřív, než jsme si mysleli.
Každopádně návrh Jany na návštěvu Nepálu jako naší svatební cestu jsem přijal s nadšením a při vymýšlení, kam se v Nepálu podívat, jsme tak nějak automaticky začali zjišťovat info o treku kolem Annapurny. Jenomže to bych nesměl být já, abych při pohledu do mapy náš původní záměr lehce neupravil a nevylepšil . Z jedné strany má Annapurna další osmitisícovku Manaslu a z druhé také osmičku Dhaulagiri. Nápad byl na světě, teď ho ještě naplánovat! Máme tedy záměr obejít tyto tři osmitisícovky v jednom zátahu. Jenomže nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Na trek kolem Manaslu je nutný nepálský průvodce z důvodu průchodu jakési restriktivní zóny a na trek kolem Dhaulagiri je zase potřebné mít stan a kompletní kempovací vybavení, protože se na této cestě prochází cca 5 dní mimo obydlená území. Dokonce je doporučeno vzít si sebou i mačky, kdyby byl ledovec, přes který se jde, jinak neschůdný. To bude zase váha! Cesta je naplánovaná na cca 26 dní pochodu + nutná rezerva na vyřízení papírů a také čas na návštěvu památek v Kathmandu. Jana kupodivu dostává v práci 5 týdnů volna, tak se do toho můžeme pustit. Se zajištěním průvodce a veškerých povolení na Manaslu nám pomáhá kamarád z Čedoku a na nás už je jen zajistit si ubytování v Kathmandu, což spravila jednoduchá webová rezervace, která kupodivu proběhla celkem v pohodě, jen jsme zvědaví, jak to dopadne na místě.

11.-13.8.2012

Toto putování bylo pro nás s Janou odpočinkem po náročné cestě Beskydami, odkud jsme rovnou přijeli do Janských lázní, kde jsme se potkali s našimi kamarády Jirkou a Kačkou, Jirkou a Ondřejkou, kteří přijeli ráno z Prahy. K nám s Janou se ještě cestou v Hradci Králové přidala Jany kamarádka Zuzka, takže naše silná šestka byla posílena o dalšího člena. Počasí v tento den neslibovalo nic krásného, celou cesty z Valašského Meziříčí nám pršelo, ale doufali jsme, že to snad přejde. Přešlo ale až další den.

4.-10.8.2012

Po dvou letech, kdy jsme se nikam nedostali, protože jsme museli zrekonstruovat dům nadešel konečně čas dalších výletů za krásami České republiky. Vzhledem k tomu, že jsme už nějakou dobu uvažovali o návštěvě Beskyd byla volba naprosto jasná. Nakoupil jsem tedy mapy pro naplánování cesty a protože jsou Beskydy dost malé tak jsem přidal k Beskydům i Javorníky a přechod jejich hřebene. Začínal se tedy rýsovat plán naší cesty a při pozorování map bylo rozhodnuto, přejdeme 3 ze 4 hřebenů v oblasti Beskyd a Javorníků. Při plánování cesty jsem vytýčil i místa přespání v horských chatách a také na místech, která mi podle mapy přišla vhodná na nocování v nějakém přístřešku apod. Místa na předpokládaný nocleh byla ovšem od sebe relativně daleko což dávalo tušit, že si dáme pěkně do těla, ale na druhou stranu nám tyto vzdálenosti pomohli naplánovanou cestu projít za 7dní. Při zamlouvání noclehu v chatě Slavíč mi řekli, že mají plno a nabídli mi přespání ve stanu někde na louce u chaty. Toto mě moc nepotěšilo, protože jsem původně stan brát nechtěl. Nedalo se tedy nic dělat, karty byli rozdány, cesta naplánovaná a teď už jen doufat že vyjde i počasí.

22.8. - 30.8.2009
Po týdenním odpočinku jsme se s Janou vydali na putování přes Vysoké Tatry. Cesta byla plánovaná relativně narychlo kdy po návratu z Krkonoš jsme se chtěli ještě někam podívat a myšlenka Tater, která tady byla už od začátku léta se stala skutečností. V pondělí jsem nakoupil mapy a začal plánovat. Při pohledu na server turistické mapy.sk, mě do očí praštil krásný hřeben Západních Tater který přechází až do Vysokých. Volba v tu chvíli byla naprosto jasná, zvolili jsme tedy přechod Vysokých Tater ze západu na východ.

10.-16.8.2009

Asi tak před rokem při absolvování našich jednodenních výletů mě napadlo že by mohlo být zajímavé uskutečnit více denní výlet a to konkrétně přechod hřebene Krkonoš. S touto myšlenkou jsem se nějakou chvíli zabýval a až letos na jaře jsem pomalu začal plánovat cestu. Věděl jsem že to není nic náročného a že se dá celý hřeben projít cca za 3 dny. 

Jak se blížil čas realizace tak jsem nakoupil mapy a začal přemýšlet jak si cestu zpestřit a hlavně protáhnout na celý týden. Vzhledem k tomu že loni na naší cestě Šumavou jsme se seznámili s Danem který nám řekl že Jizerky mají část kam příliš cyklisti nejezdí tak jsem se rozhodl že si ke Krkonošům připojíme ještě Jizerky a vzhledem k tomu že ty jsou relativně malé tak jsem naplánoval cestu Jizerkami z Kořenova na Smrk a zpět kdy jsem měl snahu cestu vézt také po hřebenech Jizerek. Plán byl tedy hotový, cesta naplánovaná, ubytování zamluvené, mohli jsme vyrazit. Na cestu Jizerkami se k nám ještě přidali naši kamarádi Ondřejka s Jirkou.

Aktuality

  • Nový cestopis

    29.8.2016
    Právě jsme se vrátili z cesty Balkánem od Bosny po Makedonii. V nejbližších týdnech spracujeme nasbíraný materiál a nachystáme reportáž. Během zimy se můžete těšit i na besedu.

     

  • Nový cestopis

    9.2.2016
    Připravujeme cestopis z přechodu Korsické GR20 a celkové návštěvě tohoto ostrova.

     

Besedy

  • Beseda o Rumunsku 22.3.2016
    Beseda o Rumunsku 22.3.2016

    Zveme Vás na další z řad cestovatelských besed, tentokrát bude příjemné vyprávění Romana Ulče o cestě do Rumunska.

Nahoru