27.-30.8.2015

Pozvání od Janina kolegy z práce na společný výlet do Tater se záměrem projít Orlí stezku vítám s nadšením, protože když jsme před 6ti lety šli přechod těchto hor, tuto část hřebene jsme vynechali, protože se Janě zdál příliš náročný. A dnes sama přichází s tímto návrhem! Orlí stezka je nejnáročnější veřejně přístupná cesta ve Vysokých Tatrách, opředená různými mýty o extremně exponovaném terénu s hlubokými srázy a báchorkami, jak se tam slabší jedinci „kousnou“ a blokují místa zajištěná řetězy.
Aby byla naše skupina kompletní, připojujeme se k dalším dvěma kamarádům Janina kolegy a v celkovém počtu 5ti lidí vyrážíme z Ostravy směr polská část Tater. Auto necháváme na parkovišti u městečka Tatranská Javorina. Přijíždíme sem v pozdním odpoledni, proto náš výstup k chatě Pięciu Stawów Polskich jdeme proti proudu všech vracejících se lidí od Morského oka. Kluci nasazují svižné tempo, což je pro nás s Janou příjemné, tak nám celkem nezajímavá cesta utíká rychle. U chaty Pięciu Stawów Polskich je jako obvykle obrovské množství lidí. Chata je na přenocování tradičně beznadějně plná, ale naše zkušenosti nám říkají, že není problém spát venku na zápraží. Zabíráme si pěkný plácek a relaxujeme u dobrého jídla. Snažíme se jít brzo spát, ráno nás čeká brzké vstávání, abychom byli na hřebeni co nejdříve a pokud možno skoro sami.

11.-13.9.2016

Hned po návratu z našeho výletu Balkánem volám sestřence, jestli platí za 2 týdny návštěva pohoří Severní Velebit v Chorvatsku, kam nás chtěla vytáhnout již na jaře, ale nakonec jela s námi na Fatru a do Tater. Jojo platí, ujišťuje mě, ale prý to ještě musí prověřit u kamarádky, která má jet s námi, a hlavně musí naplánovat cestu kudy pohoří projít. Nakonec se to její kamarádce nehodí, jak už to tak bývá, a při společném plánování trasy docházíme k závěru, že jet na Severní Velebit na 4 dny je zbytečně málo. Když už pojedeme těch 1000 km, tak projdeme celé pohoří a ne jen jeho severní část, a taky se třeba vykoupeme v moři, když už na něj budeme pořád koukat z hor. Proto Chorvatsko škrtáme, a to i z toho důvodu, že jsme tam letos už 3x byli a říkáme si, že si taky trochu od těch dalekých cest odpočineme, vždyť to nejsou ještě ani dva týdny, co jsme se vrátili z náročné „expedice“ po Balkánu. Jenomže sestřenka škemrá, že by někam chtěla vyrazit, že letos skoro nikde nebyla a že už má vzatou dovolenou. Jen tak jsem utrousil, že mám už 3 roky naplánovanou návštěvu Alp a ona se toho hned chytla jak,… víte co.

15. – 18. 7. 2016

Autem k moři do Chorvatska na 4 dny? Nezbláznili jste se? Tak asi takové komentáře jsme si vyslechli, když jsme své okolí informovali o plánované cestě na jih. O tom, že jsme se pomátli, slýcháme ostatně v posledních letech nějak často. Ale to ostatní nevědí, že nás lákají hlavně hory a nějaké to koupání je až na druhém místě. Nehledě na to, že na Istrii dojedeme za pouhých 10 hodin. Spát a vařit budeme v kempu s výhledem na moře a Rijeku a v zádech se nám budou majestátně tyčit téměř dvoutisícové vrcholky národních parků Učka a Risnjak. To zní nádherně, ne?

25. – 28. 3. 2016
Rok se s rokem sešel, zase byly Velikonoce a my chtěli opět využít pár dní volna k poznávání přírodních krás. Volba padla na Česko-Saské Švýcarsko, a tak jsme se mohli těšit na slavné Hřensko se Sokolím hnízdem, krásné Jetřichovické vyhlídky, dech beroucí skály Schrammsteine, lázeňské městečko Bad Schandau či majestátní pevnost Königstein.
Původní Romanův plán počítal se 4 denním přechodem ze Saska do Čech a s bivakováním ve volné přírodě. Avšak k velké lítosti našeho dvorního organizátora (a mé znatelné úlevě) tato myšlenka nedošla naplnění. I Roman musel uznat, že pro dubnové spaní pod širákem potřebuji pořádný spacák, který ale nevlastním. Následně selhala i varianta počítající s přespáváním v levných penzionech, protože na německé straně hranic byla v dané lokalitě příhodná pouze jedna jediná ubytovna, která byla tou dobou bohužel plně obsazena. No a tak jsme na 4 dny skončili v penzionu v Jetřichovicích, který nám až na drobné mouchy poskytl příjemné zázemí.

29. – 31. 12. 2015

I tento rok jsme mezi Vánoci a Novým rokem využili povinných dovolených a energie nahromaděné nadměrnou konzumací cukroví a vyrazili na tradiční (tradice započala teprve vloni, ale všechny začátky jsou těžké) přechod zimních Krkonoš. Oproti minulé výpravě se naše řady rozrostly o mého bráchu Martina a kamarádku Lucku, takže jsme vytvořili identickou sestavu z expedice Turecko. Kompletního plánování se dle očekávání ujal Roman, který vymyslel zhruba 60 km přechod Krkonoš z polské obce Jakuzsyce přes Sněžné Jámy, pramen Labe, Špindlerovku, Polední kameny, cestu Česko-Polského přátelství, Luční boudu, Výrovku a Tetřeví boudy Černým Dolem do Dolního Dvora a Vrchlabí. Spát jsme měli na Labské a Dvorské boudě. Teď už jen stačilo objednat krásné počasí a vyrazit!

9. – 11. 10. 2015
Už při jarní cestě domů z Holandska jsme vymysleli další destinaci, kam bychom se chtěli příště podívat. Byla to Belgie, země ne příliš vzdálená (tudíž pro prodloužený víkend autem zcela ideální), ale pro nás zajímavá (belgické pralinky, Brusel se svým Atomiem, historická města Gent a Bruggy,…) a s jednou příjemnou skutečností navíc - bydlí zde Lucčina sestřenice Marcela, u které jsme mohli hlavy složit. Já jsem si od samého začátku pohrávala s myšlenkou spojit tento výlet i s návštěvou Lucemburku a národního parku Hautes Fagnes, ale jak se říká, nepředbíhejme,…

Velikonoce v Holandsku

4. – 6. 4. 2015

Miluju jarní cibuloviny – narcisy, tulipány, krokusy a hlavně hyacinty, takže rozkvetlý květinový park Keukenhof je pro mě něco jako splněný sen. A to, že jsem tam už jednou byla, spíš umocnilo mou touhu tam vyrazit opět. Stačí přemluvit ty správné lidi, najít vhodnou příležitost a je to, jedeme! Pokud se ptáte, co že je ta vhodná příležitost, odpověď zní „seznamovací víkend“ před plánovanou expedicí Turecko. Myslím, že Roman, Jana a moje kamarádka Lucka se poznali (a sedli si) naprosto skvěle, tedy jak uvidíte za chvíli,… Připoutejte se, prosím, vyrážíme do moderního Haagu ozvláštněného Madurodamem – miniaturní verzí Nizozemska, dále pak do starosvětského přímořského Scheweningenu, stejně jako do romantického Delftu, sýrem vonící Goudy a větrem poháněného Kinderdijku s jeho větrnými mlýny.

Aktuality

  • Nový cestopis

    29.8.2016
    Právě jsme se vrátili z cesty Balkánem od Bosny po Makedonii. V nejbližších týdnech spracujeme nasbíraný materiál a nachystáme reportáž. Během zimy se můžete těšit i na besedu.

     

  • Nový cestopis

    9.2.2016
    Připravujeme cestopis z přechodu Korsické GR20 a celkové návštěvě tohoto ostrova.

     

Besedy

  • Beseda o Rumunsku 22.3.2016
    Beseda o Rumunsku 22.3.2016

    Zveme Vás na další z řad cestovatelských besed, tentokrát bude příjemné vyprávění Romana Ulče o cestě do Rumunska.

Nahoru